Téma Týdne

Téma týdne -> Halloween

31. října 2010 v 9:33 | Miška a Týnuška
halloween
Pouliční lampy se pomalu rozsvicejí, aby přece jenom osvětlili své okolí. Tmavočerná tma pomalu ustupuje a v dáli září měsíc. Po ulicích je slyšet křik a pláč. Ječící děti právě proběhli okolo pekárny a za nimi běžící nestůra, která se slovem "nestvůra" ani nedala popsat. Co se dnes děje? Proč ty děti tak křičí,proč mají v očích tak hrozný pohled,strach. Co je to za den ?.Každý rok tohle vydím a vnímám.jednou do roka se sama bojím.Čím sem starší tím méně . Zeptala jsme se pouličního ducha co je to dnes za den.Odpověděl mi  dnes je Halloween  ušklíbla jsem  svými krásnými ústy a až teprv teď pochopila že ten den kdy se děti bojí vyjít ze svých útulných pokojíku,je den pro lidi kteří rádi straší neviné roztomilé strašpytle .Už se můžu jen smát,koukát se na ty krásné dýně.Koukat se na ty děti co mají hrůzu v očích a tešit se , že jednou přijde i ten můj den ,kdy mě nikdo vystraší. Jistě to bude brzo,tak si představuju  Halloween  já.Být vystrašená , být rozveselená, být svá a ukrývat se pod maskou.To je sen každého člověka , proto někdo vymyslel den jako je ten to  aby byla na co vzpomínat.
Je Halloween.

Téma týdne -> Fantasy

24. října 2010 v 20:29 | Týnuška
fantasy
Vznáším se lehce, vznáším se ladně, jsem jako motýlí víla co bloudí lesem. Je tma, je Noc ! Květy svítí, barvy hrajou.
Záchvěv. V sekundě času jsem zahlédla pohyb v hlubším lese z cestičky. Byla jsem zvědavá, ale strach mě omezoval.
Znovu ! Záchvěv. Bála jsme se. Fialové zvonečky mi svítily na cestu. Šla jsem dál. Motýlci, zvířátka, následovala mne. Mé bosé nohy tančily po kamenech.
Záchvěv a bílé světlo ! Strach, zvědavost se mi proháněla v hlavě.
Bílé světlo najednou stálo předemnou. Byla to nádhera, fantasie, slast, krása. Byl to jednorožec s bílou srstí a hřívou. Dívala jsme se mu do očí. Propojili jsme se očima, rozumem, srdcem i duší. Byl osplňující, byl nádherný.
Byla to má vysněná fantasie.

Téma Týdne -> Podzim

10. října 2010 v 13:22 | Týnuška a Miška
podzim

Podzimní čas přichází, láska slunce odchází, její krásné podzimní oči okouzlí žádného dobrého ale láskou jenom toho zlého. Každý jí popisuje trochu jinak nikdo ale neví přesně jak. Snad ústa sladká jako med každý by jí chtěl ochutnat hned. Byla jako zimní sníh je nejkrásnějši
v očich mích. Stromy byly holé a bledule bílé. TO období bylo smutné. Královna měla pocit osamělosti.
Ten pocit táhl její srdce na dně kaluže žalu, žalu, který nebyl tak obyčejný, který dokázal zabít i nesmrtelné.
Každý lístek kolem něhož prošla se začal ladně pohupovat ve větru, ty
které spadly , byly něhou zulíbany,že mohly přičichnout k její lehké vůni .

Nastával Podzim.

Téma Týdne -> Hudba

23. srpna 2010 v 19:48 | Týnuška
music
Byl to jako zpěv ranních ptáků. Byl to vysoký tón ve kterém zněl zvuk houslí, kytary, trubek a zpěvu. Krásného zpěvu. Šla jsem za tou hudbou ladně, lehce a bezzvuce, nechtěla jsem ten krásný zvuk ničím přerušit. Kolem mne byly rozkvětlé květy růží na nichž byla čerstvá rosa, která když padala zněla jako zvonek. Krása v tom hlase byla jako rozkvétající láska bylo v ní utrpení, samota i život. Hudba byla příjemná byla tak blízko, jen se jí dotknou ale zněla tak daleko že to bylo nemožné. Zněla hedvábně jako zakázaná rozkoš. Šla jsem cestou za ní dál.
Když jsem přešla potůček znějící jako zvonkohra ve větru pohladem jsem zaostřila na podium které bylo obloženo barevnými a lesklími kamínky.
Hudba ustala a já se probudila do stejně krásného dne. Byla to slast a byla to má neodolatelná droga.

Téma Týdne -> Strach

20. srpna 2010 v 22:58 | Týnuška a Miška
strach
Temnota mi šahala na paty ale já se nevzdávala cítila jsem jeho ledoví dech na zádech ale nekřičela jsem.
Oči jsem měla přimhouřené, strach ve tváři a za zády jsem slyšela pálivý dech.
Bože ten dech , nikdy ho nezapomenu..Nebyla to žádná slast, byla to má noční můra ! Noční můra na kterou ani u svého konce nezapomenu !!!
Byl to on, byl to ten vrah co po vecerních hodinách naháněl strach, to on mě pronásledoval a smál svůj ledoví dech.
Bože , nedokážu na něj zapomenout .Je to zapsané do mé mysli jako kdybych ho milovala bolestí ..Ublížit mi, pro něj bylo sladké pokušení ..
Tušila jsem že někde v dáli je světlo,to světlo které mi dokáže pomoci, ale
Temnota byla silnější než já, silnější než můj oslnivý život, podlehla jsme jí a nechala se unášet hlubokou tmou, ten hlas mi v uších zněl jako sladký, medoví zvon.
Strach oněmněl a já byla bezvládná.
Mrtvá.
 
 

Reklama